Horko na pracovišti? Nejde jen o benefit

Letošní červen přinesl několik tropických dnů v řadě s teplotami nad 35 °C, na většině území pak denní maxima vysoko nad třicítkou. Spousta firem teď řeší, jak svým lidem horko zpříjemnit – chlazené nápoje, zmrzlina, sprchy na osvěžení nebo rozšířený home-office jsou čím dál běžnější. To je ale jen nadstandard. Zákon stanoví, co musí zaměstnavatel zajistit povinně, a tyhle povinnosti se s rostoucí teplotou zpřísňují.

Nejde o benefit, ale o bezpečnost práce

Zaměstnavatelé mají ze zákona povinnost chránit zdraví zaměstnanců a vytvářet bezpečné podmínky pro práci. Tam, kde to předpisy vyžadují, musí firma zajistit takzvané ochranné nápoje (běžná pitná voda na to nestačí), upravit režim práce včetně přestávek na odpočinek, a v některých případech i posoudit mikroklima na pracovišti odborně. Vyšší teplota v kombinaci s vlhkostí, špatným větráním, sálavým teplem, fyzickou náročností práce nebo ochranným oděvem dohromady vytváří zátěž, která snižuje pozornost, zvyšuje únavu a chybovost – a v krajních případech může zdraví ohrozit.

Kolik stupňů je ještě v pořádku

Přípustná teplota na pracovišti se neurčuje univerzálně, ale podle třídy práce – tedy podle toho, jak fyzicky náročnou činnost zaměstnanec vykonává:

• Lehká administrativní práce (třída I): 20 až 27 °C.
• Lehká fyzická práce vykonávaná převážně vsedě (třída IIa): 18 až 26 °C.
• Náročnější fyzická práce se zapojením svalů trupu a končetin (stavebnictví, manipulace s lopatou): max. 24 °C.
• Velmi intenzivní fyzická aktivita (přeprava těžkých břemen, těžba dřeva): max. 20 °C.

Dosáhne-li teplota na pracovišti 36 °C, musí zaměstnavatel bez ohledu na typ práce okamžitě zavést speciální režim a poskytnout ochranné nápoje. Komfortní vlhkost vzduchu se přitom pohybuje mezi 30 a 70 procenty – i klimatizace má svá rizika, pokud je nastavená příliš agresivně nebo vytváří velký rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou.

Co dělat preventivně

Prvním krokem je zmapovat, kde riziko reálně vzniká – přehřívající se kancelář, podkroví, výrobní hala, sklad, kuchyň, prádelna nebo venkovní pracoviště. U každého místa je dobré posoudit, jaká práce se tam dělá, jak dlouho a s jakou fyzickou náročností.

Na straně vedení firmy jde především o technická opatření: účinné větrání, stínění oken, omezení přímého slunečního záření, izolace horkých povrchů, lokální odsávání, klimatizace, nebo přesunutí pracovních míst do vhodnějších prostor.

Když prevence nestačí

Pokud technická opatření nestačí, přicházejí na řadu organizační kroky: přesun fyzicky náročné práce na chladnější část dne, zkrácení nepřerušené expozice horku, častější přestávky, střídání pracovníků, úprava začátků směn nebo dočasné přesunutí na jiné pracoviště s lepšími podmínkami. U administrativních profesí se často osvědčí pružnější pracovní doba nebo home-office, pokud to charakter práce dovolí. A samozřejmě – zaměstnance je potřeba o opatřeních informovat.

Jaké předpisy to upravují

Základem je zákoník práce, který zaměstnavatelům ukládá zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví s ohledem na rizika vykonávané práce. Konkrétní teplotní třídy, mikroklimatické podmínky a pravidla pro ochranné nápoje pak stanoví nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Obecné požadavky na pracovní prostředí doplňuje zákon č. 309/2006 Sb. a kategorizaci prací z hlediska zátěže teplem řeší zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Dohled mají krajské hygienické stanice a Inspekce práce.

Zdroj: BusinessInfo.cz – Horko na pracovišti: Firmy nabízejí úlevy, zaměstnavatel má ale i své povinnosti.

← Zpět na Business Talk